Aktuality

Soutěž Hala roku byla vyhrazena studentům stavebních fakult, ale letos pořadatelé dali prostor i jiným. Do soutěže se přihlásil také studentský tým z Fakulty strojní ČVUT v Praze „Spaghetti al dente“, pod vedením Petra Sokola. Vyhrál v kategorii „Hala roku Akademik “ o model nejpevnějšího nosníku. Strojaři tak dokázali, že stavbařům mají co nabídnout a při konstrukci nosných prvků mohou hodně pomoci. 

Model vítězného týmu vážil 403 gramů a unesl zatížení 74 262 gramů. Jeho autoři, tým Spaghetti al dente ve složení Petr Sokol, Ondřej Pokorný a Tomáš Tuček z Fakulty strojní ČVUT v Praze, si za svoje prvenství odnesli odměnu padesát tisíc korun. 

Petře, co rozhodlo, že jste postavili tým strojařů a přihlásili se do soutěže?

Z naší strany šlo o shodu náhod - chodil jsem kolem transparentů Haly roku na jednu přednášku a celý koncept mě ihned zaujal. Do týmu jsem přibral své dva přátele.

Je kategorie soutěže "Akademik" republiková nebo mezinárodní?

Kategorie Akademik je prezentována jako mezinárodní; mohou se jí tedy účastnit zcela všichni bakalářští a inženýrští studenti technických oborů. Pokud vím, letos se opravdu soutěže účastnil i zahraniční tým.

Co bylo zadáním soutěže?

Navrhnout a vyrobit model stavební konstrukce dle konkrétního zadání a ten podrobit zatěžovací zkoušce až do zhroucení. Letošní zadání je výroba modelu podpěrné konstrukce dopravníkového pásu. Zadání se každý rok obměňuje, přesto ale princip zůstává stejný - podle konkrétních technických specifikací je nutné ze dřeva, provázků a libovolného lepidla navrhnout a postavit konstrukci s vysokou efektivitou - tím se rozumí poměr mezi unesenou zátěží a vlastní vahou.

Vybral jste do týmu jen spolužáky nebo jste vybíral také z jiných fakult nebo vysokých škol?

Do svého týmu jsem vybíral primárně své přátele, tedy spolužáky z našeho kruhu na Fakultě strojní. Myslím, že morálka a nálada v týmu jsou stejně důležité jako expertíza a znalosti jednotlivců, ačkoli v našem týmu došlo k průniku obou. Takže tým reprezentoval Petr Sokol, Ondřej Pokorný a Tomáš Tuček.

Jak jste přišli na název týmu „Spaghetti al dente“?

Název vymyslel Tomáš, protože došlo k nedorozumění - původně se domníval, že předmětem soutěže bude konstrukce mostu ze špaget. Název už nám zůstal pro svůj vtip.

Podle čeho komise hodnotila výsledné pořadí soutěžních modelů?

Modely se hodnotí podle tzv. efektivity - poměru hmotnosti unesené zátěže a vlastní hmotnosti. Maximální soutěžní zátěž byla omezena na sto kilogramů - abychom tedy přesáhli efektivitu 100, museli jsme náš model dimenzovat tak, aby vážil méně než jeden kilogram.

Převažovala v řešení více kritéria stavební nebo strojírenská?

Hledání vhodného řešení byl mnohostranný problém. Při návrhu hrálo roli maximální napětí jak v ohybu, tak v prostém tahu či tlaku; bylo třeba zatížení vhodně a rovnoměrně rozložit mezi všechny členy konstrukce - šlo tedy o minimalizační úlohu z oboru Pružnosti a pevnosti. Roli však také hrála samotná výroba modelu, kde se realita v mnohém lišila od výpočtů a teorie. V neposlední řadě bylo třeba pamatovat na vhodné ukotvení konstrukce, což je problém téměř ryze stavařský. Právě uložení v písku pro nás byla největší neznámá.

Pomohly vám při řešení školní znalosti z předmětu Pevnost a pružnost?

Ano, jednoznačně jsme je využili. Tímto děkujeme panu docentu Řezníčkovi.

Kolik jste měli času na přípravu a na prezentaci svého řešení?

Samotná výroba modelu nebyla časově omezená, model se vyráběl v předstihu v rámci domácí přípravy. Na zatěžovací zkoušku bylo vymezeno dvanáct minut, do kterých se počítalo i kotvení konstrukce do písku. Čas nám vyšel akorát - na opatrnost nám ke konci téměř nezbývalo.

Měli jste možnost při soutěži také fandit spolužákům, například Šimonovi Hájkovi, který postavil tým „Dva a půl stavaře“ se studentem FA, S. Zbirovským, který získal cenu partnera - Saint-Gobain?

Měli jsme možnost fandit všem svým soupeřům a spolužákům, samozřejmě kromě těch, kteří právě soutěžili současně s námi. Velice nás upoutal konkurenční model z Fakulty strojní s názvem "The Techneers", který se od všech ostatních na první pohled lišil. Jejich model byl jedním z nejlehčích v soutěži; pro dosažení stejné efektivity mu tedy stačila mnohem menší zátěž.

Co rozhodlo o vítězství vašeho týmu?

The power of friendship.

Bude se tak osvědčený tým hlásit do dalších soutěží? O jakých uvažujete?

Pokud to okolnosti dovolí, určitě! Celý proces nás bavil od začátku do konce a samotný soutěžní den byl krásným vyvrcholením celé akce. Rádi bychom se ukázali i příští rok - už budeme lépe vědět, do čeho jdeme. Z ostatních soutěží bych rád vyzdvihl soutěž Mechathon pořádaný v Budějicích společností Bosch - s jiným týmem jsem se účastnil v loňském roce a zážitek silně doporučuji. Závěrem bychom chtěli fakultě stavební poděkovat za příležitost a za skvělou organizaci soutěžního dne, těšíme se na příští ročníky!