Aktuality

Ing. Štěpán Pance se už od dětství zajímal o automobily a vše kolem nich a již během mládí propadl i kouzlu starých automobilů. Mezi jeden z jeho snů patřilo i to, že jednou pojede rallye nebo Dakar. Štěpán patří k těm cílevědomým lidem, kteří si cesty ke splnění svých snů najdou. Na Fakultě strojní ČVUT v Praze vystudoval program Master of Automotive Engineering, nějaký čas se také podílel na studentském projektu Formula Student CTU CarTech a pak nastoupil do společnosti Škoda Auto, kde pracuje jako specialita pro severní Afriku. A letos jel vysněný Dakar!
 

Jak jste se dostal k účasti na tak prestižním závodu?

Abych to uvedl na pravou míru, zúčastnil jsem se Dakaru v kategorii Classic, který se trochu liší od “ostrého” Dakaru motorek, čtyřkolek, automobilů a kamionů. Jedná se o novou kategorii, která byla vytvořena teprve předloni, kde mohou startovat pouze automobily a kamiony vyrobené před rokem 2000. Já i bratr máme zkušeností se závody historických vozů. Pravidelně se s ním i otcem účastníme v České republice a Maďarsku závodů přesnosti - tzv. setinových rallye naší historickou Alfa Romeo Giulia. Těm se kategorie Classic na Dakaru do jisté míry podobá, akorát probíhá v terénu. Samotné přihlášení do závodu není složité, ale proces schvalování, komunikace s pořadatelem a posílání dokumentace je náročné. Celý proces probíhá celý rok v podstatě až do samotného startu závodu. Během toho jsme celý rok pracovali s mechaniky na vozidle, sháněli finance a pořizovali si výbavu, od nářadí, náhradních dílů, stanu, spacáků až po závodní oblečení splňující patřičné homologace.
 

S jakým vozem jste jeli a kdo řídil?

Vyrazili jsme s Land Roverem z roku 1965, série 2, s rozvorem 88 palců. Bylo to nejstarší vozidlo soutěže. Jsme sice s bráchou oba mistři republiky v oněch setinových rallye, ale Albert je zkušenější řidič, a já mám zkušenosti s navigací a tak jsem převzal funkci navigátora.
 

Upravovali jste vůz pro tak náročnou soutěž?

Auto jsme upravovali co nejméně. To bylo nutné, abychom splnili požadavky pořadatele. Tyto úpravy zahrnovali rám, sportovní sedadla, hasicí přístroje a přídavnou palivovou nádrž. Samozřejmě proběhla celková renovace, ale jak se později ukázalo, nestihli jsme všechno patřičně odladit. Při soutěži nám praskly ventilové pružiny. Pravděpodobně z důvodu špatné tepelné úpravy nebo vady materiálu. Naším největším cílem bylo soutěž dojet, tak jsme oběhli místní vrakoviště, motor spravili a jeli dál. Měli jsme i další závady ale nakonec jsme auto dostali do cíle.
 

Kdy se jelo a jaká byla trať?

Auto jsme po technické přejímce nalodili v Marseille na konci listopadu a vyložili v přístavu v Saudské Arábii na konci prosince několik dní před závodem. Start i cíl byl ve druhém největším městě, v Džiddě, na pobřeží Rudého moře. Jelo se od 1. do 14. ledna na trase sedm tisíc kilometrů včetně přejezdů, z toho tři tisíce v ostrém terénu. V závodě šlo o přesnost a dodržení průměrné rychlosti. Soutěž jsme sice nevyhráli, ale podařilo se nám trať čestně absolvovat, takže došlo i na medaile za účast. To se nepovedlo každému.
 

Měli jste k dispozici pomocníky a pomoc sponzorů?

Bohužel, na soutěž jsme se připravovali sami a nadšeně nám pomáhal táta. Příliš sponzorů jsme také neměli, tak jsme si naprostou většinu hradili sami. Zato jsme během závodu získali hodně obdivovatelů, kteří nás povzbuzovali a vytvořili skvělou komunitu. Potěšila nás i více než tisícovka sledovatelů na Facebooku i Instagramu kteří nejsou zdaleka je z Čech, ale i z Velké Británie nebo Mexika. Britové nám dokonce poslali náhradní originální pružiny a jeden nadšený Brit, který pracuje v Saudské Arábii, nám přivezl a nainstaloval elektrickou palivovou pumpu. 
 

Plánujete účast na dalším ročníku nebo na jiné soutěži?
Jeli bychom rádi znovu, ale bez sponzorů to už příště nepůjde. Sen o Dakaru se mi podařilo již splnit. Pokud to nevyjde, máme s bratrem další sen a to Rallye Monte Carlo Classic. Na něj průběžně připravujeme vůz Renault R8.