Aktuality

Vojtěch Rous, student Fakulty strojní ČVUT v Praze, mluví o příležitostech, které se mu naskytly díky výjezdům do zahraničí v rámci programu Erasmus, a které mu ovlivnily jak běžný, tak pracovní život.
 

Vojto, několikrát jsi využil možnost studovat v zahraničí. Co tě přesvědčilo, abys vyrazil do neznáma?

Především chuť naučit se něco nového a také poznat jiný svět. Z nabídky Erasmu jsem si vybral prestižní evropské univerzity, které jsou vyhlášeny díky inovacím a novým technologiím, které na jejich půdě vznikly. Během svého magisterského studia se mi podařilo do zahraničí vyjet hned dvakrát – poprvé na univerzitu LTH Lund ve Švédsku, a podruhé na TU Delft v Holandsku. Od začátku mě lákala možnost propojení technologií s byznysem v rámci startupových kurzů, kdy jsem se již v rámci ČVUT zúčastnil projektu „Podnikni to“. Proto jsem se při výjezdu do Holandska ihned přihlásil do kurzu „Ready to Start Up“, který byl pořádán v místním inkubátoru YES!Delft.

Do tohoto kurzu bylo poměrně obtížné se vůbec dostat kvůli své oblíbenosti mezi studenty, což vede ke značně omezené kapacitě, a každý student musí splnit řadu kritérií, aby si své místo v kurzu zasloužil. Začíná to tím, kdy si musí studenti během prvních tří týdnů semestru sestavit svůj tým, ve kterém budou budovat společný nápad. Tento nápad se musí přednést porotě sestavené z lektorů kurzu a konzultantům z firmy Roland Berger, jejichž služby má každý tým bezplatně k dispozici. Na základě tohoto úvodního „pitche“ jsou vybrány týmy, které se mohou kurzu účastnit.

Byl výběr témat úplně volný?  

Výběr byl volný. V podstatě jediným kritériem byla již nějaká validace nápadu s potenciálními zákazníky. Spousta týmů spolu pracovala již řadu let, a chtěli svůj nápad skutečně realizovat a tento kurz jim k tomu dal všechny nástroje. Hodně bývalých absolventů tohoto kurzu své nápady skutečně realizovalo, ať už se jednalo o univerzitní Spin Off zaměřený na využití alternativního typu paliva pro lodní dopravu, či o službu pro udržitelnější dopravu potravin… Z toho je vidět, že téma si opravdu každý mohl zvolit, jaké chtěl, pokud to bylo postavené na dobrém základu.

Byl jste tam sám nebo už jste s nějakým týmem přišel? A jaké téma jste si vybral?

Přišel jsem sám, a proto jsem musel dát tým rychle dohromady. Jak jsem již říkal, spousta lidí mělo tým dávno vytvořený, a do kurzu se přihlásili s cílem zkusit přetavit svůj nápad ve skutečný byznys. Zároveň tam byl ale prostor i pro studenty, kteří sice tým neměli, ale přesto se chtěli kurzu zúčastnit se svým nápadem, nebo se přidat k někomu, kdo už nějaký nápad má. Jako zahraniční student jsem to měl celkem těžké, jelikož jsem nikoho neznal, a mezi účastníky kurzu patřili především místní studenti. Přesto se mi podařilo se spojit se dvěma studenty, kteří také hledali někoho, s kým by vytvořili tým. Jeden z nich měl nápad na využití mycelia na udržitelný obalový materiál, a to se mi hodně zalíbilo. Při předchozí zahraniční zkušenosti ve Švédsku jsem měl kurz, který se podobnou problematikou zabýval, a tohle mi přišlo jako super propojení s tématem, které mě už předtím zajímalo. Proto jsem ho oslovil. Hned jsme se dali dohromady a připravili spolu takové výběrové řízení a našli i třetího člena týmu. Ta myšlenka s myceliem zvítězila a postupně jsme přišli na to, jak by se z mycelia dal udělat něco jako obalový polystyren. Řešili jsme tím hlavní problém, kdy se s rozvojem e-comerce stále zvyšuje spotřeba jednorázových plastů jako obalových materiálů, přičemž je tento materiál v některých zemích již zakazován. To jsme viděli jako hlavní příležitost, kdy do budoucna bude růst poptávka po alternativách, které budou splňovat všechna kritéria týkající se jak mechanických vlastností, tak udržitelnosti. Zároveň jsme si byli vědomí toho, že tento udržitelný typ materiálu již existuje, ale tzv. „unique selling point“ našeho návrhu spočíval v revoluční metodě, která umožňovala vyrábět myceliový obal ve větších množstvích, což by značně snižovalo pořizovací cenu. Tím jsme chtěli adresovat hlavní problém a bariéru pro adaptaci takového řešení, jímž je počáteční vysoká cena. Během kurzu jsme měli možnost tento nápad dál zlepšovat, a zároveň jej validovat s dalšími a dalšími potenciálními zákazníky z odvětví, kde by se toto řešení dalo využít.

Chytil se vašeho nápadu někdo?  

Ano. V průběhu dvanácti týdnů od začátku projektu jsme to dostali do tak pokročilé fáze, že když jsme měli závěrečnou konferenci, která zakončovala celý kurz, tak kromě porotců sestavené z členů představenstva inkubátoru YES!Delft a konzultantů z firmy Roland Berger, přijeli i odborníci z různých firem, se kterými jsme v rámci našeho projektu spolupracovali. Nakonec se nám podařilo během této závěrečné konference vyhrát hlavní cenu, která kromě finanční odměny zahrnovala i kontakt na firmy, které s námi chtěly dál spolupracovat. Celkově jsem z toho byl nadšený, že se nám během tak krátké doby podařilo vytvořit něco, co mělo mezi lidmi takový úspěch.

Dostali jste také pozvání do USA. Kdo Vás pozval nebo poslal?

Pozvání do Ameriky bylo v rámci inkubátoru, který má svůj management. Ten s dozorčí radou vybíral skupinu ze studentů, u kterých viděli nějaký potenciál, a pro které mohl být takovýto výjezd přínosný. Opět se jednalo o celkem náročný proces, kdy vybrali skupinu studentů do výběrového řízení, kdy každý musel ukázat, proč by si měl zasloužit do Ameriky vyjet. Nakonec se mi jako jedinému zahraničnímu studentovi podařilo dostat do finálního výběru, a vycestovat do Chicaga, kde jsem měl možnost v rámci programu poznat startupovou kulturu v USA, a zároveň i poznat řadu amerických firem, které nás pozvali do svých kanceláří, a vytvořili nám moc zajímavý program. Tohle byl za mě jeden z nejlepších zážitků z celého zahraničního studia.

Zažil jste na zahraničních univerzitách stejný nebo odlišný systém vzdělávání?

Tam je to něco úplně jiného, než co známe z ČVUT nebo třeba ze středních škol. Je to hlavně o důrazu na domácí přípravu. Student dostane předem odkaz na odborné články a literaturu, kterou si musí nastudovat před výukou. Potom ta hodina není jen přednáška v tradičním slova smyslu, že by tam přednášející jen předávali informace. Průběh přednášky je spíš taková diskuse nad daným tématem a studenty to nutí, aby se sami připravili a pak přicházeli s tím, co jim není jasné, díky čemuž i přednášející mohou problematiku lépe vysvětlit. Zároveň je ale opravdu potřeba, aby šel student na hodinu připravený, protože v rámci hodiny se očekává, že všichni chápou základy, a spíše se ty znalosti upevňují. Musím ale říct, že přestože byla tato část náročnější, a musel jsem se připravovat na běžné hodiny více, než jsem byl původně zvyklý, tak zároveň bylo vidět, že učitelé jsou také skvěle připravení a snaží se všem maximálně pomoci. Tohle fungovalo skvěle jak ve Švédsku, tak i v Holandsku. Je to právě o tom, když se probírají náročnější témata, která ten student třeba hned nepochopí, tak tam jsou učitelé od toho, aby to dovysvětlili a třeba něco přidali z praxe. To také vidím jako velikou přidanou hodnotu, protože většina učitelů byla třeba 20 nebo i více let nějaký čas v praxi, kde získali řadu zkušeností, které pak mohou na univerzitě předat – přijde mi super, když se nějaká témata neřeší pouze na akademické úrovni, ale je to hodně o té praktické části, jak to skutečně funguje.

Co na naší strojárně studujete?  

Studuji program Řízení průmyslových systémů, takže se zajímám o kombinaci tradičních technologií, informačních technologií a byznysu. Tohle je téma, co mě zajímalo od začátku studia, a proto jsem se zajímal o propojení těchto témat právě třeba v rámci technologických startupů. Myslím si, že je skvělé, že naše fakulta poskytuje dobrý technický základ, kde může student získat hodně exaktní znalosti a dostat se u mnoha témat hodně do hloubky, a zároveň nabízí obor, jako je ten můj, kde je i silný ekonomický přesah, a řeší se i otázky, jestli a jak by se třeba nějaká technická inovace dala prodat v reálném životě.

Kvůli svým výjezdům do zahraničí jsem si studium o půl roku prodloužil. V rámci magisterského studia dokončuji diplomovou práci, zatímco pracuji na plný pracovní úvazek.

Pracujete v oboru?

Dalo by se říct, že ano. Pracuji v americké firmě Procter & Gamble, o které jsem se dozvěděl už na fakultě, kde firemní manažeři vedou kurz Soft Skills. Bylo mi jasné, že pokud po pěti letech vyjdu ze školy s diplomem, a nepodaří se mi přitom získat reálné zkušenosti z praxe, tak budu mít velmi omezené možnosti, co se týče získání takového zaměstnání, které by mě opravdu zajímalo. Proto jsem vlastně již od konce 2. ročníku při škole pracoval.

Při magisterském studiu jsem se rozhodl opravdu jít na plno do praxe s cílem zlepšit dovednosti hlavně v oblasti prodeje, a právě proto jsem si vybral firmu P&G, která se řadí mezi špičku ve svém odvětví. Firma sice hledá na ČVUT spíše procesní inženýry do továrny v Rakovníku, ale já jsem se rozhodl zamířit do obchodního oddělení, kde jsem nastoupil do trainee programu. To je taky něco, co se mi na firmě líbí – nováček po nástupu pozná v rámci trainee programu celý proces, jak firma funguje, a učí se od lidí, kteří si prošli tím stejným programem, jelikož na vyšší pozice už postupují jen vlastní lidé z firmy. To mám už také šanci posoudit, kdy jsem nyní na pozici obchodního manažera, a vidím nové absolventy, kteří si procházejí stejným programem, který jsem po nástupu absolvoval i já. Samozřejmě je pravda, že má moje práce hodně daleko od studia termomechaniky, čtyř matematik a dalších technických předmětů, které jsme v rámci svého studia absolvoval, ale do budoucna věřím, že se mi tyto znalosti podaří využít i v rámci této firmy, kdy se v portfoliu P&G nachází celá řada technických produktů – to je možnost, kdy bych v budoucnu rád spojil a využil jak znalosti techniky, tak i ekonomiky.  

Co budete po absolutoriu dělat?

Chci zůstat v P&G. Teď jsem na nové pozici a práce mě pořád baví a dává mi smysl. Baví mě, že se každý den setkávám s řadou výzev, kdy se mám rámci procesu možnost se učit z chyb, a tím se posouvat zase dál. Zároveň mám v hlavě pořád myšlenku, že se třeba někdy v budoucnu rozhodnu rozjet nějaký vlastní byznys. Už na škole se mi podařilo spojit skupinu lidí z ročníku, kteří mají podobnou motivaci, a se kterými bych do toho do budoucna šel. Právě na strojárně je spousta chytrých a šikovných lidí, což vnímám jako jednu z největších přidaných hodnot školy – člověk se může spojit s lidmi, kteří mají podobnou vizi a jsou cílevědomí.

Co byste řekl těm studentům, kteří koketují s myšlenkou, že vyrazí někam do zahraničí a pak nenajdou odvahu vyjet?

Právě kvůli tomu by do toho měli jít! Samozřejmě je to velký výstup z komfortní zóny, kdy člověk vyjede do cizí země, kde nikoho nezná a musí se domluvit cizím jazykem, na který není zvyklý. Ale právě o tom to je. Začátek může být složitější, ale zároveň tam máte další zahraniční studenty, kteří si procházejí úplně tím stejným, a můžete to společně sdílet. Můžete si udělat přátele na celý život, které byste jinak neměli šanci potkat. V tomhle doporučuji opravdu jet i s cílem se nepřidat do skupiny dalších Čechů, ale opravdu hledat lidi ze zahraničí, aby ten zážitek stál za to – přijde mi škoda vytvářet skupiny lidí stejné národnosti, a být pak v takové bublině, díky které nepotkáte nikoho dalšího. Kromě seznámení se se spoustou lidí máte možnost studovat předměty na nejprestižnějších univerzitách na světě, za které se normálně musí platit vysoké částky. Studium samotné je pak také v cizím jazyce, což vás nutí se do toho naplno opřít, protože bez toho ty předměty prostě dostudovat nemůžete. Ale zároveň si díky tomu uvědomíte, že to vlastně jde, a že přestože jste si mysleli, že vám angličtina nejde, tak jste najednou schopní chápat složitá témata, a ještě o nich diskutovat. Myslím si, že tohle je jedna z nejdůležitějších věcí na celém výjezdu – začnete najednou anglicky uvažovat i při běžném životě, když se vrátíte do Česka, protože jste si v zahraničí zvykli myslet v jiném jazyce. Tohle osobně vnímám jako obrovský přínos, protože při svém současném zaměstnání stále přepínám mezi češtinou a angličtinou, protože musím komunikovat s lidmi s dalších mezinárodních týmů. Podle mě už angličtina dávno není jen dobrý bonus při pracovním pohovoru – když se jeden neumí domluvit, tak i přes velké odborné znalosti o práci v zahraničním týmu přijde. Je to škoda. Když porovnám znalosti studentů ve Švédsku nebo v Holandsku, tak bylo jasně vidět, že studenti naší fakulty mají znalosti na úrovni, která není jenom porovnatelná, ale troufám si říct, že i vyšší než u studentů těchto prestižních univerzit. Absolventi ČVUT často v zahraničí patří mezi nejlepší, ale pokud to ten člověk neumí „prodat“, tak se nikdo o jeho kvalitách nedozví.

Jel byste s Erasmem znovu?

Určitě ano. Jako student už tu možnost nemám, ale věřím, že u mého zaměstnavatele se mi v budoucnu podaří do cizí země znovu vyjet – v tomhle je mým snem právě USA, což je samozřejmě pro někoho z regionu Centrální Evropa velmi náročné, ale přesto to chci zkusit.

Kdybych mohlo spolužákům dát jednu radu, tak aby rozhodně do zahraničí vyrazili a ideálně někam hodně daleko, tedy pokud nemají rodinné nebo jiné povinnosti, kdy je veliká vzdálenost od domova až moc veliký problém. ČVUT má spoustu kvalitních partnerských univerzit po celém světě a pro každého studenta to je za mě obrovská příležitost. Zároveň si uvědomíte, že vás naše fakulta vybavila znalostmi, které jsou na stejné, ba dokonce vyšší úrovni, než mají studenti z nejslavnějších zahraničních univerzit. Takže na nic nečekejte, a prostě vyjeďte, protože to rozhodně stojí za to!

Možnost přihlásit se na výjezdy v rámci ERASMUS+ v akademickém roce 2024/25 končí 5. 12. 2023. Přihlášky jsou otevřené jak pro ERASMUS+ tak i pro mezinárodní bilaterální dohody (MBD). V případě dotazů se obracejte na Oddělení vnějších vztahů Fakulty strojní ČVUT v Praze.