WAAM

Wire and Arc Additive Manufacture (WAAM) metoda výroby spočívá v ukládání velkého počtu návarových housenek na sebe. Z tohoto důvodu, přesné modely pro geometrii jednotlivých housenek, resp. vrstev (tvořených překrývajícími se návarovými housenkami), hrají důležitou roli při určování kvality povrchu a rozměrové přesnosti vyrobených produktů. Součásti jsou tedy tvořeny postupným navařováním jednotlivých vrstev po trajektorii budoucího obrysu součásti (vždy zdola nahoru) s konstantní nebo adaptivní tloušťku návarové „stěny“, případně ukládáním materiálu do těchto obrysů k vytvoření plných částí.
WAAM metoda používá jako tepelný zdroj elektrický oblouk k natavení přídavného materiálu ve formě kovového drátu (princip je zobrazen na Obr. 20). Přídavným materiálem jsou běžné svařovací elektrody, resp. svařovací dráty, běžné pro MIG/MAG procesy svařování.

Obr. 20 Princip metody WAAM (TIG navařování) a typické uspořádání robotického pracoviště
 
Hlavní předností metody WAAM je produktivita, která je výrazně vyšší než při použití práškových materiálů u laseru nebo elektronového svazku (až 70x větší produktivita). Mezi další výhody patří využití konvenčního vybavení pracoviště, které vyžaduje poměrně nízké investiční a provozní náklady. Během procesu je vytvořeno minimální množství odpadového materiálu a s použitím robota sice klesá přesnost výtisku, nicméně stavební prostor je téměř neomezený a lze vyrábět součásti velkých rozměrů. Nevýhodou je nižší tvarová složitost součástí a horší přesnost. Typické součásti vyrobené touto metodou jsou na Obr. 21.

Obr. 21 Typické součásti vyrobené metodou WAAM

Pro aditivní výrobu metodou WAAM mohou být použity všechny svařitelné materiály jako jsou například konstrukční a vysokolegované oceli, hliníkové slitiny (4043, 6082), niklové slitiny (Inconel), titanové slitiny (Ti6Al4V) a slitiny mědi. Srovnání jednotlivých materiálů zde není uvedeno, protože vzniká standartní struktura svarového kovu s běžnými mechanickými vlastnostmi svarů daných materiálů.