Historie 3D tisku

První zdokumentované zmínky o 3D tisku jsou zpočátku 80. let 20. století v Japonsku. V roce 1981 se Hideo Kodama pokouší najít vhodný systém pro vytváření rychlých prototypů. Přichází s aditivním přístupem nanášení vrstvu po vrstvě s využitím fotocitlivé pryskyřice, kterou polymerizoval UV světlem. Ačkoliv si Kodama nebyl schopen na tuto technologii podat patent, je obecně považován za prvního vynálezce technologie, která je raným předchůdcem moderních 3D tiskáren typu SLA. 

O několik let později přišlo trio francouzských vědců s vytvrzováním kapalných monomerů pomocí laseru, nicméně ani oni si neudělali patent. S prvním patentem přišel v roce 1986 Chuck Hall, který si nechal patentovat stereolitografii (SLA) a o dva roky později založil společnost 3D Systems Corporation a začal prodávat první komerční 3D tiskárny s technologií SLA viz Obr. 4.

Obr. 4 První SLA 3D tiskárna Apparatus z roku 1992 od společnosti 3D Systems Corp.

SLA ovšem nebyla jediná zkoumaná aditivní technologie a v roce 1988 přichází Carl Deckard s patentem na technologii SLS (Selective Laser Sintering), kde na místo kapaliny tavil pomocí laseru prášky. Přibližně ve stejnou dobu byla také patentována nejběžnější forma 3D tisku se kterou se setkáváme, a to technologie FDM (Fused Deposition Modeling). Právě tyto tři zmíněné technologie výrazně pomohli k následnému rychlému vývoji aditivních technologií.

V 90. letech se začalo objevovat velké množství startupů a společností, které experimentovaly s různými technologiemi aditivní výroby. Zásadní změnou z hlediska 3D tisku průmyslových dílů bylo vydání první komerčně dostupné 3D tiskárny SLS v roce 2006. Dalším průlomem bylo vytisknutí a používání první protetické nohy v roce 2008, která přispěla k představení termínu aditivní technologie pro širokou veřejnost. V roce 2009 již patřily patenty podané v 80. letech do veřejné sféry a plně se otevřely dveře pro veškeré inovace. Technologie 3D tisku se rychle staly dostupnější a levnější díky novým společnostem a konkurenci, která nastala. Spolu s dostupností a snižováním cen 3D tisku se také výrazně změnila kvalita a jednoduchost tohoto výrobního procesu, a dnes si vytisknout součást například z plastu zvládne téměř každý.

Aditivní technologie a používané materiály se stále vyvíjí a s jistotou lze konstatovat, že historie 3D tisku se momentálně stále zapisuje.