Pro zájemce

Prof. Zvoníček byl všestranně technicky nadaný. Od roku 1912 až do své smrti se věnoval vědecké činnosti a současně působil jako pedagog na Českém vysokém učení technickém v Praze.

V letech 1919 - 1920 byl děkanem fakulty a v letech 1922 - 1923 rektorem univerzity.  Věnoval se zejména teorii a stavbě parních motorů a kompresorů a byl autorem několika patentů z tohoto oboru.

V roce 1896 sestrojil ventilový rozvod na přehřátou páru a v roce 1908 obdržel patent na konstrukci mnohostupňové radiální parní turbíny (tzv. Zvoníčkova parní turbína). Parní stroje s tímto rozvodem, stejně jako později turbíny, vyráběla firma Českomoravská strojírenská.

O univerzálním technickém talentu prof. Zvoníčka svědčí rovněž to, že byl konstruktérem prvních elektrických jeřábů a že se zabýval i konstrukcemi rychloběžných čerpadel.

Byl též autorem řady odborných prací. Z jeho podnětu byla v roce 1919 zřízena slovníková komise České matice technické a prof. Zvoníček se jako její vedoucí člen zasadil o zavedení moderního českého technického názvosloví.

Na pražské technice působil od roku 1919, v letech 1924 - 1925 byl děkanem fakulty. Vynikal jako praktický konstruktér, vynikající odborník a učitel, vypracoval řadu přednášek vysoké úrovně a také odborných a vědeckých publikací. Jak lze zjistit ze záznamů České matice technické, řadí se mezi jedenáct nejplodnějších autorů technické literatury, kteří se v nebývalé míře zasloužili o její vynikající výsledky.

Rozpracoval všechny úseky nauky o pružnosti a pevnosti do naprosté dokonalosti a to od matematické teorie pružnosti, základních druhů namáhání, hypotéz napjatosti, kombinovaného namáhání strojních konstrukcí až k nejsložitějším případům statického a dynamického namáhání. Dokázal dovést složité pevnostní problémy až ke konečným výsledkům.

Vychoval tisíce strojních inženýrů, kterým dal pevné základy inženýrské práce. Vedl studenty nejen k logickému myšlení, ale především k schopnosti analyzovat technické problémy.

Jeho jménem je nazvána jedna z pamětních medailí. Medaili Prof. Karla Spály uděluje Fakulta strojní ČVUT v Praze za významný přínos k rozvoji Fakulty strojní v oblasti teoretických základů strojírenství.

Profesor Pulkrábek byl rozhodující osobností při vzniku oborového studia. Koncipoval obor v základu do dnešní podoby. Měl pedagogické zkušenosti z předválečného působení na technice i praktické zkušenosti inženýra z oboru tepelné techniky z období let 1939 až 1945.

O rozvoj oboru se profesor Pulkrábek zasloužil i iniciováním vzniku profesní inženýrské a technické společnosti,  Čs. vědecko-technické společnosti pro zdravotní techniku a vzduchotechniku, v roce 1956, jejímž byl dlouholetým předsedou, i založením specializovaného odborného časopisu Zdravotní technika a vzduchotechnika, jehož redakční radu dlouhá léta vedl.

Prof. Pulkrábek byl hlavním autorem knihy Větrání, v poválečné historii první české publikaci pojednávající o tepelném prostředí, čistotě ovzduší, větrání, klimatizaci, ventilátorech a vzduchovodech.

Josef Božek se stal jedním ze zakladatelů české mechaniky. Svůj věhlas získal sestrojováním pohyblivých protéz rukou a nohou. Od roku 1814 pracoval na stavbě parního vozu (předveden roku 1815, druhý parní vůz na světě po Cugnotovi) a parolodi. Při opakovaném předvádění, kdy mu byla ukradena pokladna s vybraným vstupným, těžce zadlužený Božek zanevřel do konce života na experimenty s parním strojem.

Svou pozornost obrátil ke konstrukci a stavbě čerpadel pro vodárny. K dopravě se vrátil až v letech 1820 až 1832, kdy byla budována první železnice na evropském kontinentě, koněspřežka České Budějovice – Linec, pro kterou navrhl železniční vozy.

Nejvýznamnější přínos však znamenala Božkova činnost v oboru hodinářství. Stavěl přenosné, interiérové i věžní hodiny. Pro potřeby výuky na polytechnice zhotovil soubor modelů hodinových kroků nejprogresivnějších systémů a jeho přesné kyvadlové hodiny pro hvězdárnu pražského Klementina z roku 1812 sloužily až do roku 1984 v Astronomickém ústavu v Praze.

V jeho stopách šli i oba jeho synové, František (hodinářství a jemná mechanika) a Romuald (dopravní prostředky, časoměrné přístroje, lékařské přístroje, hudební nástroje).

Prof. Brabec, dřívější generální ředitel n.p. ŠKODA Plzeň a člen Kolegia ministra strojírenství, na pražské technice působil od roku 1954, od roku 1955 jako vedoucí Katedry ekonomiky a plánování strojírenského průmyslu. V letech 1960 – 1962 byl rektorem ČVUT.

Profesor Brabec se věnoval modelování vztahů v podnikové ekonomice s cílem vytvořit směrné hodnoty, další oblastí bylo modelování vztahů mezi výkonnostními a ekonomickými parametry výrobků.